Reklama

Rozhodovací paralýza aneb nesnesitelná těžkost rozhodování

Rozhodovací paralýza aneb nesnesitelná těžkost rozhodování

Sedím v kavárně nad nabídkou kávy. Už dobrých 10 minut. Zrovna před chvilkou jsem poslala pryč číšníka s prosbou, aby mi dal ještě minutku. „Latéčko“ nebo radši americano? Nebo spíš jen malé espresso? Hmm…co já vím

Důvěrně známá situace. Nerozhodnost, která mě provází celý život. Většinou tedy v méně banálních situacích než je výběr kávy, ale ani těch se úplně nevyhýbá. Občas sama sebe dostanu do stavu naprostého zoufalství. Obzvlášť, když na mě někdo při rozhodování začne tlačit. Racionální myšlení se vytrácí a zůstává jen zmatek, se kterým se hodně těžko v tomto rozpoložení pracuje.

Paralyzující možnost volby 

Rozhodovací paralýza. Přesně tak pojmenovali psychologové naši chorobnou nerozhodnost. Funguje úplně na stejném principu v případě, že vybíráte mezi 50 jogurty v regálu, jako když zvažujete, zda máte dát konečně výpověď (o které přemýšlíte minimálně půl roku). Shodneme se, že dopad na život to má poněkud jiný, zdroj problému ale zůstává úplně stejný.

Možnost volby. Požehnání a prokletí zároveň. Výsada demokratické společnosti. Čím víc možností, tím více možných voleb, které s sebou ale mnohdy místo svobody přináší spíš úzkost a stres.

Čím složitější rozhodování je, tím nám bere víc energie. Pokud se rozhodujeme opravdu dlouho, neustále na to myslíme, může stát, že na samotnou činnost pak nemáme dostatek energie. Prostě paradox se vším všudy. 

Vyprokrastinovaná rozhodnutí „C“

S nerozhodností je často také spojený další nešvar. Prokrastinace. Vzhledem k tomu, že okamžik rozhodnutí s sebou nese negativní emoci, co uděláme? No jasně, pokusíme se jí vyhnout. Kdo by se dobrovolně vystavoval negativním situacím

V praxi to znamená, že místo volby A nebo B zvolíme možnost C. A tak místo práce, kde se nám valí na hlavu jeden úkol za druhým raději uklízíme, sjíždíme feed na Facebooku nebo jdeme vynést odpadky. Znáte to taky, že jo?

Nelitujme svých rozhodnutí 

Dalším typickým rysem rozhodovací paralýzy je to, že když už se nám konečně podaří se rozhodnout, často nejsme se svojí dlouho zvažovanou volbou spokojeni, nebo jí dokonce litujeme. Prostě obligátní „kdyby…”. 

Tato situace se stupňuje s tím, do jaké míry je naše rozhodnutí možné vrátit zpět. Čím menší naděje na zvrácení situace, tím jsme zase paradoxně se svojí volbou spokojenější. 

Jak se teda naučit rozhodovat?

Na to bohužel není jednoznačná odpověď. Existuje ale pár rad, které by nám nerozhodným měly aspoň trochu usnadnit život:

  • snažit se co nejvíce minimalizovat možnosti (racionálně uvažovat nad situací),
  • poslouchat intuici (většinou nezklame),
  • zbavit se touhy po bezchybnosti (právě strach ze zklamání vede k řešení zbytečností, žádná volba není nikdy ideální),
  • nesnažit se svým rozhodnutím primárně zavděčit okolí (dovolte si být trochu sobec),  
  • pravidlo 10/10/10 (zamyslet se, jak se budu po rozhodnutí cítit za 10 minut, za 10 měsíců a za 10 let – podle toho rozhodnutí přikládat váhu a trávit nad ním odpovídající čas)
  • …nedělat z toho velkou vědu :-).

A nebo si prostě hoďte mincí :-). Není to asi to, co chcete slyšet, ale zase je to léty prověřené řešení nerozhodnosti, které zaručeně funguje :-).

Jak jste na tom s nerozhodností vy? Co na vás funguje a co vám pomáhá? Budu moc ráda, když se o své tipy podělíte v komentářích :-).

Vaše V 

Reklama
Veronika
Blogerka. Kávoholička. Cestovatelka. Diářová maniačka. Milovnice všeho krásného. Spolumajitelka zlobivého kocoura. Odbornice a věčná badatelka v oblasti potravin a výživy (nutrimagazin.cz). Tvrdohlavá býčice. Perfekcionistka. Jo a taky občas trochu stresařka a nervóza, co potřebuje mít všechno hned. Vysnila si, že bude žít život podle svých představ a strašně si přeje, aby jí to vyšlo. Věří, že pokud člověk opravdu chce něčeho dosáhnout, zaměří na to veškerou svou pozornost a je ochotný udělat krok do neznáma, MUSÍ to prostě vyjít. ... a proto sekla se všemi jistotami a maká na tom! Budete mi držet palce a sledovat můj příběh :-)?