Reklama

Photo diary | únor a březen (Thajsko)

Photo diary | únor a březen (Thajsko)

Nejistota. To je nejintenzivnější pocit mých posledních měsíců. Pocit, který jsem si dobrovolně pustila do života. Ráno se s ní budím a večer jdu spát. Jsme si teď prostě hodně blízké :-).

Ale pořád doufám, že z ní vytřískám co nejvíc. I když je to občas těžké. Držet hlavu fakt těsně nad vodou, nepřestávat věřit a pomaličku posouvat jednu nohu za druhou ve snaze dělat malé krůčky. A hlavně držet směr… :-)!

K nejistotě a celkově jak jsem k ní přišla, vám ještě určitě napíšu samostatný článek. Uvidíme, jak to nakonec celé dopadne. Rozumíte, jestli se skamarádíme nebo ne :-).

Nicméně konec úvah a zpět k tématu dnešního článku :-). Únor a březen byly úžasné, snové měsíce. Splnit si velký sen musí být snové, no ne :-)? Tu svoji nejistotu jsem nechala spolu se strachem a úzkostí pěkně doma, vyměnila je za svobodu, a utekla hóóódně daleko!

Až do Thajska, kde mě neměla šanci dostihnout :-).

Ještě před odletem jsme navštívili rodinu na Moravě, odevzdali na prázdniny naše přerostlé miminko (kocoura) a naposledy si ještě stihli vychutnat zimní sluníčko a sníh.

strom

V půlce února nastal den D. Sbalit věci do 20 l batohu (vzali jsme to hodně minimalisticky :-), naplánovat poslední detaily a vyrazit vstříct novým zážitkům. A že jich bylo!

Let byl bez problémů a po nekonečných hodinách letu a přestupu v Dauhá, jsme konečně vystoupili v Bangkoku. První šok přišel po výstupu z letadla. To vedro je to totiž neskutečné! Doslova jako když vlezete do vyhřáté trouby (nebo sauny) :-).

Bangkog nás šokoval a neskutečně bavil zároveň. Je to město neuvěřitelně dobrého jídla, nočního života, smogu, chaosu, bohatství a chudoby zároveň. Je tak jiný než to, na co jsme zvyklí. O Bangkoku se mi dokonce podařilo napsat samostatný článek, tak když tak mrkněte :-). Další články budou brzo následovat.

Během pobytu v Thajsku jsme si taky udělali výlet do asi 80 km vzdáleného chrámového městečka Auytthaya. Obrovský zážitek. Jak samotné město, kde jsou majestátní staré chrámy, tak také cesta vlakem 3. třídou (po setmění jste ve vlaku v úplné tmě (světla nezapínají a vůbec je to celé docela vzrůšo :-D). Ale pohled na thajské vesničky a rýžové pole po cestě je prostě nezapomenutelné. Asi vám o tom taky někdy napíšu :-).

Pak následoval přejezd nočním autobusem na sever do digitálními nomády milovaného města Chiang Mai. Tady jsme strávili 4 dny. Na předměstí najdete úžasně barevný autentický trh, kde nakoupíte čerstvé ovoce, zeleninu, ryby a cokoliv si zamanete. Prostě foodblogerův ráj :-). Je tady asi 500 chrámů, úžasný noční street food, trhy a kavárny. Jo a měli jsme tu nejlepší červené kari ever. Asi jsme od tohoto města ale čekali trochu víc. Minimálně kvůli té všeobecné oblíbenosti. Velké očekávání je holt „sviňa“ :-). Návštěvy ale nelitujeme ani náhodou. Článek bude!

Ze severu z Chiang Mai jsme přeletěli na jih do letoviska Krabi. Tady jsme viděli katalogové pláže a naprosto bezkonkurenčně nejkrásnější západy slunce v životě :-).

Z Krabi jsme se lodí vydali na pár dní na proslulý ostrov Phi Phi. Tady jsme poprvé trochu odpočinuli od všudypřítomného ruchu těch posledních dní. Na Phi Phi totiž nejezdí auta. Takže žádný smog, relativní klid a úzké roztomilé uličky. Malinko nám to připomnělo pohodu jihoevropských přímořských městeček. Jinak je tu plno američanů, pizzu koupíte na každém rohu a paří se tu ve velkém každou noc :-). Co rozhodně stojí za vidění je View point s úžasným výhledem na přírodu okolo ostrova. Pár dní se tu rozhodně vyplatí pobýt.

Z Phi Phi jsme vyrazili opět „po vodě“ na Koh Lantu. A ta se stala naší srdcovkou. Proto jsme tu neplánovaně nakonec strávili nejvíc času. A dali si takovou tu opravdovou dovču. Bez neustálého stěhování z místa na místo. Na celý pobyt jsme půjčili motorku a projeli několikrát celý ostrov. Objevili jsme úžasná místa. Ten pocit, když projíždíte thajskými vesničkami, nad hlavou máte palmy a jen si vychutnáváte přítomný okamžik je prostě nejvíc.

V rámci dovolené na Koh Lantě jsme vyrazili také na okolní ostrovy Koh Mook, Koh Kradan a Koh Ngai. Je tady přesně tak průzračné moře a pláže s bílým pískem bez lidí, jaké jste si vždycky přáli vidět. Teda já rozhodně :-).

Po návratu nám dal trošku zabrat jet lag a pak se všechno zase začalo pomalu vracet do starých kolejí. Plány, káva, práce, procházky, káva, práce, jaro, káva, práce…. :-).

Přemýšlela jsem, co mi ten náš výlet dal. Co jsem se tam měla naučit a prostě co si z něho kromě těch neskutečných zážitků mám vzít.

A zjistila jsem to. Je to VDĚČNOST.

A tak jsem zase o trochu víc vděčná. Vděčná za to, jak jednoduché a dostupné je vlastnit pas a cestovat kam se mi zamane. Vděčná, že můžu rozhodovat o svém životě a plnit si sny. A jo, každý může! Já jsem toho rozhodně důkazem :-). Vděčná, že můžu poznat jinou kulturu a náboženství. Že teď mnohem víc dokážu ocenit luxus, jakým je pitná voda kdykoliv otočím kohoutkem. Že jsem jsem zjistila, jak skvělé a ne vůbec samozřejmé je to, že můžu prožívat čtyři roční období (panejo, jak já miluju jaro!). Že jsem jednoduše mnohem vděčnější za to, kde žiju a co mám.

Vděčná za to, že MŮŽU!!! 🙂

Byla to fakt neskutečná jízda a už se nemůžu dočkat těch dalších :-).

Prozradíte mi, jaký velký sen jste si v poslední době splnili vy?

Vaše V.

Reklama
Veronika
Blogerka. Kávoholička. Cestovatelka. Diářová maniačka. Milovnice všeho krásného. Spolumajitelka zlobivého kocoura. Odbornice a věčná badatelka v oblasti potravin a výživy (nutrimagazin.cz). Tvrdohlavá býčice. Perfekcionistka. Jo a taky občas trochu stresařka a nervóza, co potřebuje mít všechno hned. Vysnila si, že bude žít život podle svých představ a strašně si přeje, aby jí to vyšlo. Věří, že pokud člověk opravdu chce něčeho dosáhnout, zaměří na to veškerou svou pozornost a je ochotný udělat krok do neznáma, MUSÍ to prostě vyjít. ... a proto sekla se všemi jistotami a maká na tom! Budete mi držet palce a sledovat můj příběh :-)?