Reklama

Nebojíte se chtít od života víc?

Nebojíte se chtít od života víc?

Je úterní podvečer. Sedím nad hrnkem kafe a pozoruju kocoura, který mi spokojeně přede na klíně. Je to tááák uklidňující. Konečně jsem se rozhodla se pustit do přípravy intra k novému podcastu, který snad brzy vypustím ven. Hlavou se mi honí snad tisíc myšlenek, jak bych to celé měla uchopit. Začínám být trošku nervózní, protože u toho sedím už několik hodin, nevymyslela jsem nic moc kloudného a práce mám ještě nad hlavu. Nevadí. Prostě jsem si umanula, že to půjde a přes to nejede vlak. Klasika.

Prostě to půjde!

Stejně jako u dalších x věcí, které jsem se rozhodla, že prostě „půjdou“ a pak nad nimi strávila stovky hodin, probrečela několik nocí nebo padala na hubu vyčerpáním. Samozřejmě vše na úkor volného času a nějakého osobního života. Třeba, že si navrhnu vlastní weby, budu „stovky let“ psát blogy, a doufat, že je jednoho dne budou číst tisíce lidí, naučím se pořádně fotit, zabřednu do vod online marketingu nebo napíšu tisíce normostran, než se naučím psát fakt dobré texty a živit se tím :-)).

Touha dokázat v životě víc

Došlo mi, že celé tohle místy marné snažení, má jednoho společného jmenovatele —  touhu dokázat v životě víc. Já prostě chci od života pořád něco „víc“. A věřte mi, na jednu stranu je to sice skvělý hnací motor, ale na druhou zároveň pořádné prokletí. Protože se jednoho dne třeba přistihnete, že studuje dvě školy zároveň, odcházíte z prestižního pracovního místa a vlastně jste pořád tak nějak nespokojení. 

To „víc“ samozřejmě požadujete i od druhých, což je většinou velmi kontraproduktivní. Tím, že si jdete za svými cíly ztratíte také některé přátele, protože prostě přijdete o společná témata a vaše priority jsou trochu někde jinde. 

Co je to vlastně úspěch?

Na druhou stranu úspěch prostě nikdy není náhoda. Jeho nejsilnější esencí je vždycky dřina. Aspoň v mém světě.  Odříkání, zkoušení všeho možného a pevná vůle. Chápu, že definice úspěchu je hodně subjektivní a každý ji má nastavenou podle vlastního žebříčku hodnot, což je naprosto v pořádku. Ne každý se potřebuje za něčím hnát a něco si dokazovat. Doufám, že k tomuto smíření se sebou sama taky někdy v životě dojdu. Opravdu upřímně v to doufám :-).

A tak mě zajímá, jak to máte vy? Taky si dáváte stále nové a nové cíle, abyste se občas cítili jako křeček v kolečku litující, že den nemá aspoň 40 hodin? Nebo se vám už podařilo najít vlastní rovnováhu a jste spokojení s tím, jakým směrem se váš život ubírá? 

Vaše V♥

Reklama
Veronika
Blogerka. Kávoholička. Cestovatelka. Diářová maniačka. Milovnice všeho krásného. Spolumajitelka zlobivého kocoura. Odbornice a věčná badatelka v oblasti potravin a výživy (nutrimagazin.cz). Tvrdohlavá býčice. Perfekcionistka. Jo a taky občas trochu stresařka a nervóza, co potřebuje mít všechno hned. Vysnila si, že bude žít život podle svých představ a strašně si přeje, aby jí to vyšlo. Věří, že pokud člověk opravdu chce něčeho dosáhnout, zaměří na to veškerou svou pozornost a je ochotný udělat krok do neznáma, MUSÍ to prostě vyjít. ... a proto sekla se všemi jistotami a maká na tom! Budete mi držet palce a sledovat můj příběh :-)?